NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtyři roky uplynuly od posledního počinu norské pětice MADDER MORTEM. Ale i po této době jsou vzpomínky na poslední album „Deadlands“ stále živé, vzpomínky na album plné negativních emocí, zoufalství, beznaděje, s unikátní atmosférou přesně odrážející svůj název, na velmi kvalitní album, které zkoušku časem ustálo. Vrací se tedy s novým materiálem, aby nás opět srazili na kolena svým depresivním pojetím hudby.
Ponurost a současně agresi MADDER MORTEM neopustili. Album Desiderata se obrací více do nitra, více se zahryzává do mysli, hraje na struny příčetnosti, bez slitování nám dává okusit svých trnů. Nemá sice tak ucelenou atmosféru jako počin poslední, ale o to více vyniknou jeho jednotlivé skladby. Charakteristické prvky však zůstávají, ať je to výrazná basa, nepříjemně syrový zvuk kytary nebo procítěný, výrazný hlas zpěvačky Agnete, svojí drtivou hru rozehrávají stejnými nástroji, na které jsme zvyklí, jen opět o trochu lépe. Hudební projev je přesvědčivější a instrumentálně propracovanější. Do svého útoku na choré články myslí svých zoufalství chtivých posluchačů tentokrát zapojují pestřejší spektrum hudebních motivů a album na nápaditosti po celou svou stopáž neztrácí.
Zdánlivá disharmonie a účelová agrese v úvodní „My Name Is Silence“ je ideálním předobrazem následné hodiny. Už ve druhé skladbě je patrno, s jakou pečlivostí je souznění kytarových motivů s natolik specifickým vokálem zkomponováno. Charakteristické rytmické zvraty se nemalou částí podílejí na udržení pozornosti. „Evasion“ je pomalá, hutná skladba, která dokáže posluchače svojí depresivní náladou srazit do pocitu vlastní beznaděje. Zoufalství se vtírá na povrch a „Plaque On This Land“ jej pak dotahuje do dalšího extrému. Spíš než biologickou nákazu předestírá nezdravé sny zkažené mysli, která svou zhrzenost a bezcennost ventiluje v nenávisti a násilí. Není mnoho kapel, které tolik šílenství dokáží vtěsnat do několika minut. Následné vybrnkávání a chvilkový odpočinek je jen možností pro nadechnutí. Sekvence skladeb „M For Malice“, „The Flood To Come“ a „Changeling“ je nepolevujícím tlakem na podvědomí, ponuré melodie se vtírají pod povrch a opět vyplouvají jako surrealistické sny. Především třetí zmiňovaná je skvěle odvedenou prací, vícehlasný refrén, basové pasáže a ke konci zpěv… křik, řev postrádající polední zbytky příčetnosti. Naprosté propadnutí se do hlubin, do ticha. Ano, do ticha je tím správným výrazem. Přesně o tom je „Cold Stone“. Na poměry MADDER MORTEM zcela netypická kompozice, šestiminutové vybrnkávání, poklidné, mírumilovné, jako by na tohle šílenstvím nasáklé album ani nepatřilo. Snad právě díky své pokojné melodii je tohle tím nejvýraznější článkem alba.
Album se přehoupne do poslední třetiny, které dominuje „Hypnos“, respektive rytmika v této skladbě, povedený nosný motiv a až překvapivě uvolněný zpěv. Titulní „Desiderata“ je postupnou gradací intenzity projevu a především kytarové riffy zde nabírají slušné obrátky. V závěrečných minutách alba, ve značně depresivní skladbě „Hangman“, si můžeme vychutnat posledního emocionální vypětí v hlasovém projevu zpěvačky Agnete.
Pokud jste se přes ty čtyři odstavce dostali až sem a máte pocit, že nové album MM je sakra dobré, nebo že autor recenze je psychicky narušen, tak věřte první variantě. Dle mého názoru jde o dosud nejlepší album, které tato norská kapela natočila.
MADDER MORTEM natočili velmi silné album. Zaujali-li vás „Deadlands“, „Desiderata“ vás zajisté nezklame. Pokud jste ještě neměli tu čest slyšet tvorbu této norské kapely, vřele doporučuji si obzor rozšířit, neboť poznání jejich charakteristického pojetí hudby za to stojí.
8 / 10
1. My Name Is Silence
2. Evasions
3. Plaque On This Land
4. Dystopia
5. M For Malice
6. The Flood To Come
7. Changeling
8. Cold Stone
9. Hypnos
10. Sedition
11. Desiderata
12. Hangman
Old Eyes, New Heart (2023)
Marrow (2018)
Red In Tooth And Claw (2016)
Eight Ways (2009)
Desiderata (2006)
Deadlands (2002)
All Flesh Is Grass (2001)
Mercury (1999)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Peaceville Records
Stopáž: 54:48
Produkce: Henning Ramseth, MADDER MORTEM
Studio: Space Valley Studios
Pár sekund to vypadá, že MADDER MORTEM se budou snažit naskočit na vlnu v dnešní době tolik populárních kytarovek, jenže když po půlminutě vystřihnout nízký riff na samé hranici vnímatelnosti, padá mi kámen ze srdce a slyším, že se tady zase bude hrát na rybičky a rybáře.
Norové svůj projev ještě více zhutnili (chvílemi mi připadá, že si půjčili osmistrunky od kolegů z MESHUGGAH), ale stále dávají na odiv svůj všestranný muzikantský cit – cit pro melodii, cit pro včasnou změnu rytmu či zařazení akustické vyhrávky, cit pro gradaci skladby... Vědí, jak posluchače ukolébat a znenadání vypálit takový motiv, že mu padá čelist k zemi (v mém případě dochází pravidelně k vykloubení sanice v čase 2:50 skladby „Changeling“). Když ještě fenomenální Agnete otevře hubu a vypustí svůj tělnatý hlas, čímž odsoudí zbytek kapely do role nosičů vody ala Makelele v Chelsea, blíží se mé pocity z této desky k hranici nadšení. Kdybych měl něco vytknout, tak je to šestá skladba „The Flood To Come“, která za ostatními svým vnitřním nábojem zaostává.
MADDER MORTEM dokazují, že když se to umí, dá se moderní a svěží deska v oblasti tradičního metalu (mám na mysli složení kytara, basa, bicí, bez kláves a použití „nemetalových“ technologií) natočit i ve 21. století.
Bravo, tak se to má dělat. Odchod. Zbytek klečet do kouta na hrách!
Podle mě sice MADDER MORTEM na svém čtvrtém albu nedosahují tak vrcholné dokonalosti jako na předchozích dvou počinech, které jsou jedny z mých nejoblíbenějších alb vůbec, přesto mě „Desiderata“ dokáže strhnout a plně si tohle album užívám. Dokonalost je ostatně pojem velmi diskutabilní, a limitní přiblížení se k této hranici je jen o pocitu, který je u mě v případě MADDER MORTEM silně osobní záležitost. Pokusů o objektivní posuzování se tedy ode mě nedočkáte, tahle skupina mě prostě dostává, působivá hudba rozechvívá nervy, Agnetin vokál nahání husí kůži, navíc mě těší snaha posouvat se dál, což dokazuje schopnost pohrát si i s jemnějšími až bluesovými náladami. Prostě paráda.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.